Život s despotou

Láska je tak krásná záležitost, že člověk zpočátku úplně neřeší, že jeho milý je malinko nerudný, nevychovaný, necitlivý, nespolečenský, že je egoistický, má výkyvy nálad a stavů. Na počátku je tak zamilovaná, že vidí jen na tom druhém jen to krásné a vše omlouvá. Má své sebevědomí, své bezpečné místo ve společnosti. Je obklopena rodinou, kamarády, přáteli, se kterými vychází dobře a hojně se stýká. Všude jí zvou a je nedílnou součástí jejich společnosti. Je výřečná, povídavá, dychtí po znalostech, hojně vypráví o všem, co dobře zná. Má skvělé vyjadřování, rozhled, přehled. Dbá o to, jak vypadá, chce se líbit především svému vyvolenému. Má sex – appeal, vždy voní čistotou, elegancí, sladěností. Vždyť to právě na ní její milý obdivoval, a proto se do ní zamiloval.

Nejdříve milovaný despota zjišťuje u své milé své území, objevuje charakter druhého a oslňuje svým chováním. Jeho osobnost je propojena sociopatickým chováním. Oběť se mu líbí, je nadšený, je to přesně ten typ, který hledá. Krásná, sebevědomá, chytrá, osamocená žena s vyrovnanou minulostí. Umí to s ní úplně na jedničku. Snáší své oběti doslova modré z nebe. Často jí píše, samá krásná slovíčka, zahrnuje jí pozorností, nevadí mu zpočátku nic. Jeho vyznání je vyznání básníka, kterého nemůžete odmítnout pro jeho pozornost a láskyplnost.

Povídá jí o opoře, lásce, zajištěním pro zbytek života. Jeho smyslnost při milování je zcela bez chyby. Drží se hesla: „ Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. To ovšem neví jeho oběť. Ta se do něj pěkně víc a víc zamilovává. Je šťastná, věří mu časem vše, co jí nakuká. Byla dlouho sama a její deficit citů je na kolísavé hladině dna. Teď přišel někdo, kdo jí chápe, rozumí a miluje. Když se probudí ze svého snu, je pozdě. Růžové brýle začíná odkládat. První úder přichází po několika měsících úplného blaha a štěstí. Její milovaný začíná ukazovat drápky. Zpočátku malé výbuchy. Následně celonoční tyátry plný výhružek, výčitek, křiku, urážek, při kterém i sledovatel hororů má co dělat, aby se nebál. On je tady ten dominantní velitel, on začíná rozhodovat o všem sám. Jeho projevy jsou hodny blázna. Křičí, uráží, vyčítá, lže, podvádí, obrací slova, jeho vlna nenávisti jí naprosto omráčí. Už nesmí mluvit, jen když jí to dovolí. Vše musí být, tak jak řekne. Její odborné znalosti, názory jsou najednou blbostmi, a vše co řekne ona je znevažováno. Její přátelé jsou ničemové, které jí celé roky jen využívali. Pro zachování klidu se omezuje kontakt s přáteli, dobří přátelé to přeci pochopí. Už nedrží svou milou za ruku, ale úplně sebevědomě koketuje v její přítomnosti s jinými ženami a dělá mu vyloženě dobře, když se jeho milá trápí. Začíná útočit na rodinu, jeho invektivy vůči nim jsou neúnosné rány pod pás zamilované osobě. Dál pokračuje v oblasti urážek a pochlebování jí, už nejsi to co si bývala, podívej se na jiné, jsi dočista hloupá, zlá, lžeš, podvádíš, chováš se jako prostitutka. Neustálé výmysly a osočování. Jeho výbuchy přecházejí v periodickém rozmezí. Když vybouchne, následně vše ukončí, za pár dnů se zmíní, že mu milá chybí, když zjistí, že milá odpouští, je chvíli hodný, milý jako vyměněný a následně se jeho chování opakuje. Milá je zamilovaná, už nemá brýle, už jedná bojácně s obavami, aby milého nerozčílila, takže mlčí, souhlasí, podléhá jeho podrobení, zcela samotná. Bez přátel, rodiny. Nemluví o svých potřebách, přáních. Cítí se stará, zoufalá, hloupá, slabá. Jediný kdo je na blízku je despotický přítel, který jí jako jediný zbyl.